Homo Office (člověk kancelářský)
Přijde podřízený za nadřízeným a říká: "Šéfe, chtěl bych přidat!" - "Tak přidej!" Dnešní doba mi čím dál více připomíná digitální hry mého dětství, kde se s postupujícím se časem hra zrychluje do nezvládnutelného tempa, kdy to prostě už nestihnete a prohrajete. Jen zrychlování je v reálném světě pomalejší a tak si rostoucímu tempu stíháme částečně přivyknout. Vysoké pracovní nasazení, stres a tlak si však často berou vyšší daň v negativních dopadech na našem psychickém i fyzickém zdraví a pohodě. Udržet si něco, čemu jsme si zvykli říkat work-life balance, je stále těžší! Zřejmě právě proto lidé aktivněji hledávají nějakou sílu či pomoc, která by jim pomohla žít či přežít v tomto náročném světě. Jeden z těchto nových, pomáhajících směrů se nazývá psychosomatika, o které vám přináším pár slov.
Lékař jako opravář
To, co je pro psychosomatický (celostní) přístup klíčové, je náš vztah k sobě a našemu tělu. O svá auta a psy se totiž většinou staráme lépe, než sami o sebe! Homo Office (neboli člověk kancelářský) pohlíží na své tělo jako na něco, co občas mívá hlad, případně jako na nástroj na sport či k ulovení protějšku, eventuálně jako nosič hlavy, která jej živí. Ten, kdo "dělá rukama", dobře ví, že, když se jeden den přetáhne, druhý den udělá méně nebo se vyřadí z provozu na delší čas. Pro druh Homo Office je mnohdy tělo, díky jeho poruchám něčím, co spíše komplikuje podávání maximálních výkonů.
Kdy vyhledáváme lékaře? Po staletí ve většině případů pouze, když máme s tělem problém. Možná ani tehdy ne! Občas nás dokonce marně zvou na servisní prohlídku. A tak je lékařská profese formována k tomu, se hlavně a primárně orientovat na následky, nikoli příčiny zdravotních jevů a projevů. Nezabývají se tím, co bolest či nemoc způsobuje, ale jak ji rychle odstranit či tlumit. Ptám se, zda chceme my sami, coby pacienti, od lékaře slyšet, že si své nemoci způsobujeme sami naším stylem života? Pochybuji! Věříme, že hbitě najde nějaký přípravek či zákrok, jsou jich přece tisíce, který nám umožní rychlé vyléčení a odstranění bolesti. Chyba není v lékařích a medicíně, ale v nás! Oni nám dávají jen to, co po nich po staletí chceme. A to, navrácení našeho těla do bezbolestného, funkčního stavu! Ideálně bez zbytečného zdržování, ptaní a vyžadování čehokoliv od nás!
Kdo za to může aneb jak se zbavit zodpovědnosti
V tradičních společnostech bylo božstvo považováno za příčinu všech věcí i jevů. Bůh byl zdrojem požehnání či úspěchu, ale i například morových epidemií a dalších nemocí, poruch a postižení. Moderní společnost díky mikroskopům objevila tvory, o nichž se lidem dříve ani nesnilo, viry a baktérie, a nová příčina nemocí byla na světě. Prostě, pronikne virus = propukne nemoc. Nemůže-li za to virus, najdeme kořeny v genetice a nazveme to "dědičné". Jak jednoduché a elegantní! Jakoby nemoc s člověkem, jeho stylem života a zdravotním stavem nijak nesouvisela. Hlavním cílem je zbavit se vlastní zodpovědnosti! Svedeme to na Boha, životní prostředí, kvalitu potravin, soudobé tempo doby. Je-li situace vážná, zbavíme se zodpovědnosti tím, že utíkáme či se necháme rychle odvézt k lékaři, který to za nás zařídí. Investujeme miliardy do vývoje preparátů, jejichž úkolem je hubit viry a baktérie (čímž často jen podporujeme rezistenci přeživších), další miliardy jdou do výzkumu genetických faktorů, podobné prostředky nacpeme do přípravků zvyšujících imunitu atd. Nikdo se příliš nezabývá tím, jaké další příčiny jsou nutné k tomu, aby nemoci propukaly. Pozor! Je u nich totiž velké riziko, že jejich odstranění by bylo levné, nebo bychom museli něco dělat! Mohou okolo vás létat milióny chřipkových virů, jste-li v dobré kondici a náležitě otužilí, nemusí se vám nic stát. Pozn. samozřejmě u řady extrémně nakažlivých nemocí vám ani dobrá kondice nepomůže. Pro většinu jiných onemocnění je však vždy potřeba více spolupůsobících příčin, aby nás virus skolil a nemoc propukla. K tomu, aby vznikl oheň, je podobně třeba nejen jiskry (nebo vysoké teploty), něčeho co by hořelo, ale nezbytně i přítomnosti kyslíku. U mnoha nemocí většinou jeden faktor "oheň" nezpůsobí. Jsme-li skuteční konzervativci, nezabýváme se zamezováním požáru (nemoci), ale spíše řešíme, jak se vhodně pojistit proti jejich následkům nebo následků vhodně využít.
Celostní přístup, psychosomatika aneb znovuobjevení Ameriky
Kdysi osoba šamana slučovala péči o tělo, duši i ducha. Poté si péči o člověka rozdělili kněz s doktorem. Nakonec ještě přizvali odborníky na hlavu, aby jich na něj nebylo málo. Zdá se, že je to podobný nonsense jako rozdělit mezi tři zahradníky zvlášť péči o kořeny, kmen a korunu stromu. Stůně-li člověk i strom, stůně celý. Základem psychosomatiky je přístup, který nazýváme celostní. Ten se nás snaží vést od řešení příznaků či následků k jejich příčinám. Dále rozšiřuje náš pohled na další, nutné souvislosti vzniku nemoci, poruchy či bolesti. Psychosomatika sleduje člověka v celé jeho životní situaci a nikoliv jen jeho problém (bolest) či diagnózu. Tělesným projevům, jakými jsou bolest, únava, stres, nemoci se snaží naslouchat jako řeči těla. Ne, je umlčovat a snažit se jich zbavit.
Co nám naše moudré tělo vlastně říká:
v jakých (špatných) podmínkách žijeme
hovoří o tom, jak (mizerně) se o sebe staráme
jak se (nesmyslně) přetěžujeme
dozvídáme o tom, jací jsme a co v sobě popíráme: "co nemůžeme snést", "kdo nám leží v žaludku", "kdo nám jde na nervy" anebo "co nás ....."
Malé doporučení na závěr. Někdy stačí jen naslouchat!
Zdroj: Tomáš Libert